Informace

Světlá strana

Gondor

Bílý strom stále vlaje na praporech Gondoru a jeho stráž bdí nad západními zeměmi lidí. Vládne správce Turgon, neboť královská linie již dávno vyhasla, a tíha obrany proti stínu z východu spočívá na bedrech jeho lidu.

Lidé Gondoru nejsou nesmrtelní jako elfové ani nezdolní jako trpaslíci. Přesto obstáli po tisíce let – od časů Isildura, jenž porazil Temného pána na konci Druhého věku. Minas Tirith dosud stojí díky jejich vytrvalosti a oddanosti.

Na výzvu proti stínu v Dol Gulduru odpověděli nejen Gondorští, ale i jejich spojenci. Za Rohan se připojil oddíl vedený princem Thengelem, aby naplnil staré spojenectví mezi Markou a Gondorem.

Zvěsti jsou temné. V Dol Gulduru se probouzí dávné zlo. Gondor je připraven obstát, jako tolikrát v minulosti.

Trpaslíci

Trpasličí říše utrpěly v průběhu věků mnohé rány. Khazad-dûm padl, když probudil dávnou hrůzi z hlubin a Erebor byl uchvácen drakem Šmakem. Mnoho rodů bylo rozptýleno a zbaveno svých síní.

V roce 2941 Třetího věku se však objevuje naděje. Thorin Pavéza vede výpravu, jejímž cílem je získat zpět Erebor. Tato událost znovu probudila hrdost trpasličích rodů.

Současně přicházejí zprávy o temnotě sílící v Dol Gulduru. Trpaslíci dobře vědí, jaké následky má přehlížení stínu. Tentokrát však nehodlají čekat. Staré dluhy budou splaceny ocelí a ohněm.

Elfové

Výpravu proti Dol Gulduru vedou elfové z Lothlórienu pod vedením Galadriel, jejíž moc a moudrost patří k největším ve Středozemi. Podporu poskytuje i Elrond a elfové z Roklinky. 

Temný hvozd zůstává sužován temnotou a jeho lid však čelí vlastním problémům, král Thranduil se soustředí na obranu svých hranic. Přesto však král pomoc tomuto tažení poskytl, byť střídmou.

Elfové si uvědomují, že stín v Dol Guldur nelze déle přehlížet. Nekromant tam po dlouhá léta shromažďoval síly a jeho vliv sahá daleko za hranice pevnosti. Rozhodnutí zasáhnout nebylo vedeno touhou po válce, ale nutností zachovat rovnováhu světa.

Jejich vojska postupují tiše a neúprosně. Nehledají slávu ani pomstu – pouze konec stínu.

Temná strana

Skřeti

V hlubinách Mlžných hor přežívají skřeti, zahnaní do temnoty ostatními národy. Po generace byli loveni, ničeni a vytlačováni ze světla.

Nyní však dochází ke změně. Nekromant z Dol Gulduru začíná svolávat své služebníky. Jeho moc sjednocuje rozhádané kmeny a dává jim nový cíl.

Skřeti přestávají být pouhými roztříštěnými tlupami. Stávají se armádou vedenou nenávistí a touhou po pomstě. Stín, kterého se ostatní obávali, nyní nabývá podoby.

Nemrtví

V Dol Gulduru se probouzejí síly, které neměly být rušeny. Nekromant povolává mrtvé zpět do služby a poutá jejich vůli ke své moci.

Mezi jeho nejděsivější služebníky patří Nazgûlové – Prstenové přízraky. Kdysi králové lidí, nyní zcela podrobeni Temnému pánovi. Pod jejich vedením se řadí nemrtvé zástupy.

S blížícím se útokem sil světla, stojí nemrtví jako neúnavní obránci Dol Gulduru. Neznají bolest ani strach a jejich pád znamená pouze dočasné přerušení služby.

Temní lidé - Harad, Khand a Rhun

Z dalekých krajů na jihu a východě přicházejí lidé, které západní kroniky často nazývají „temnými“. Ze zemí Haradu, z Rhûnu na východě i z tvrdých stepí Khandu povstávají národy s odlišnými jazyky, zvyky i způsoby boje.

Jejich cesty byly dlouhé a náročné. Armády musely překonat pouště, stepi i hory a urazit obrovské vzdálenosti – mnozí z nich prošli téměř polovinu Středozemě, aby dorazili ke stínům severu. 

Taková výprava není vedena lehkovážně, ale vůlí, která byla formována po generace.

Někteří přicházejí z touhy po slávě a bohatství, jiní z nenávisti k západním královstvím, zejména k Gondoru. Další byli přesvědčeni nebo podrobeni silou, která se šíří z Dol Gulduru.

Pod prapory zdobenými rudou, černou a zlatem táhnou válečníci pouští i planinami. Olifanti z jihu, jezdci z východu i bojovníci z Khandu kráčejí bok po boku.

Nepřicházejí jako jednotný národ, ale jako mnoho národů spojených jedním cílem. Válka je volá – a oni odpovídají.

Ke komu se přidáš ty?